Čína vstupuje do „Nové éry“. Přesně tak nazval neomezený čínský vůdce Si Ťin-pching novou epochu vývoje nejlidnatější země světa. Na první pohled nemá s Marxovými tezemi nic společného. Při podrobném rozboru vývoje Číny ve 20. století to ale neplatí. Siovu epochu a jeho nový směr lze chápat jako dialektický vrchol. Tezí můžeme označit maoismus, zrod čínské cesty komunismu, problematickou industrializaci za Velkého skoku, Kulturní revoluci a zakořenění nové ideologie. Antitezí je pak Tengova reforma, otevřenost vůči světu, kombinace komunismu s kapitalismem a uvolnění společenských poměrů. Si nabízí syntézu. Z obou vývojových etap si bere to, co se mu hodí. Od Maa přebírá neomezenou moc strany. Od Tenga mantru ekonomické prosperity. Zda bude jeho cesta úspěšná, to ukáže až čas.