"Bylo obrovské horko, radost by kluky taky stála dost sil, tak jsem si gól oslavil sám. Ale vůbec mi to nevadí," usmíval se pětadvacetiletý Ondřejka, který při výhře svého týmu 2:1 nad Jihlavou načal obrat gólem pár vteřin před koncem prvního poločasu.
Prosadil jste se hlavičkou po standardní situaci, což u hráče vysokého 170 centimetrů není úplně obvyklé. Jak se vám to povedlo?
Uviděl jsem volný prostor, tak jsem si tam zběhl. Při hlavičce jsem zavřel oči, chtěl jsem jen trefit bránu.
Po tak dlouhém čekání musíte mít z branky radost.
Už je to pěkná doba, protože v Boleslavi jsem gól v lize nedal ani jsem toho moc nenahrál. Branka mě potěšila, a kdyby právě tohle rozhodlo o naší výhře, bylo by to ještě krásnější.
Tým jste však nastartoval, předtím se vám moc nedařilo. Souhlasíte?
Je pravda, že jsme v prvním poločase byli všichni dost zatavení z horka. Navíc jsme hráli doma, museli jsme hrát a zvítězit, asi to na nás dolehlo. Po tom mém gólu už jsem věřil, že Jihlavu zlomíme. Nakonec jsme se znovu prosadili po standardce, což je trošku paradoxní, když nám chyběl Libor Došek.
První poločas vám vůbec nevyšel už minule v Teplicích. Čím to je?
V prvních poločasech jsme zatím nějací nervózní. Musíme na tom zapracovat a hrát jako teď po přestávce, to už bylo mnohem lepší.
Jak tým reagoval na vážné zranění útočníka Doška na pátečním tréninku?
Nejdřív to nevypadalo, že se zranil vážně. Samozřejmě ho koleno bolelo, začal jej ledovat, ale všichni jsme si říkali, že by to na zápas mohlo jít.
Dolehlo to na vás i v zápase?
Je jasné, že je to citelná ztráta, bylo vidět, že nám Libor na hřišti chyběl. Možná na to někdo myslel, ale před zápasem jsem hlavně cítil, že chceme všichni vyhrát.
