„Navážu na Usaina, to zní skvěle,“ říká nizozemská sprinterka Dafne Schippersová. „Slyšela jsem, že sem v minulosti často a rád jezdil.“
Při rozhovoru pro MF DNES občas pohlédne na staršího bratra Dereka, který ji v Česku doprovází, snad aby odkýval její odpověď. Z Ostravy po mítinku společně zamíří domů, v pátek ji v Utrechtu čeká velká narozeninová party.
Bude jí teprve 26 let. Přesto už je dvojnásobnou mistryní světa na 200 metrů i stříbrnou na stovce.
Dafne Schippersová pózuje s trofejí ze Zlaté tretry.
Zdánlivě jednoduchá otázka: Proč jste tak rychlá?
Díky tvrdému tréninku, talentu a velké motivaci. Všechny ty věci musí spolu ladit. Já miluju, co dělám. A to je velmi důležité.
Dostala jste do vínku i sportovní geny od rodičů?
Myslím, že ano. Táta se věnoval všem možným sportům a přenesl to i na nás, děti. Starší sestra hraje fotbal.
Tomu jste se jako velmi malá ve škole věnovala také vy.
A kluci byli naštvaní, když jsem jim pořád s míčem utíkala.
Zlatá tretraSledujte od 17.30 online. |
Zároveň jste hrála závodně tenis. Proč jste u něj nezůstala?
Popravdě mi nikdy moc nešel. Ale právě díky němu jsem zjistila, že ráda běhám. Bavilo mě i házení. A tak se ze mě stala sedmibojařka.
Jen dočasně. Kdy jste uvěřila, že můžete být i nejrychlejší sprinterkou světa? Když jste na mítinku v Glasgow 2014 poprvé porazila olympijskou vítězku Felixovou?
Zlomem se stal asi už rok 2013. Tehdy jsem stále byla sedmibojařkou, ale svým časem na 200 metrů bych skončila devátá na mistrovství světa mezi sprinterkami. Říkala jsem si: Pane jo, co by z toho asi mohlo být, kdybych se dvoustovce začala věnovat pořádně? A rozhodla jsem se: O.K., budu dělat sprinty.
Musela jste překonat i určitou mentální bariéru v mysli? Tolik lidí kolem vás určitě tvrdilo: Sprinterka bílé barvy pleti přece nikdy nemůže porážet nejlepší Afroameričanky.
To pro mě nebyl problém. Já takhle nikdy nepřemýšlela. Neanalyzovala jsem barvy pleti těch ostatních. Viděla jsem vždycky jen soupeřku vedle mě. Jestli je černá, nebo bílá, jsem nevnímala. Všechny můžeme běhat rychle.
V historii tratě 200 metrů běžely pouze dvě ženy rychleji než vy. Ale Florence Griffithová-Joynerová je podezřívána z dopingu a Marion Jonesové jej prokázali. Nenapadne vás někdy, že jste vlastně na této distanci nejrychlejší čistou sprinterkou historie?
Ne. Obě byly skvělými atletkami a já nevím, jak to v jejich éře s dopingovými prostředky fungovalo. Soustředím se radši na to, abych byla nejrychlejší na světě právě teď.
Nepatříte tedy mezi atlety požadující vymazání některých kontroverzních světových rekordů z 80. let?
Tím ať se zabývají ti zodpovědní. Jde o nesmírně komplikovanou věc. Museli byste mít v ruce důkladný rozbor všech tehdejších okolností, abyste něco takového rozhodli.
ŠAMPIONKA. Dafne Schippersová slaví titul mistryně světa na dvoustovce.
Považujete stávající světové rekordy žen na 100 a 200 metrů (10,49 a 21,34) za víceméně nepřekonatelné?
Já se prostě jen snažím běhat stále rychlejší časy a chci překonávat sama sebe (nyní má osobní rekordy 10,81 a 21,63). A ještě jsem nebyla olympijskou vítězkou. To je teď můj největší cíl.
Jak populární je v současnosti atletika v Nizozemsku?
Nebyla moc populární. Teď jde nahoru, je u nás tak šestým nejpopulárnějším sportem. Za fotbalem, rychlobruslením, cyklistikou, pozemním hokejem a asi i plaváním.
Média přesto psala, že jste neunesla velký tlak, pod nímž jste se doma ocitla před hrami v Riu.
To bylo jinak. Dva dny před prvním startem jsem se tehdy zranila, to mě srazilo nejvíc. Nebyl to dobrý zážitek. Ale Rio je minulostí, o rok později jsem na mistrovství světa v Londýně zase získala zlato.
Nephew Fedde in my arms for the first time #sister #nephew #happyauntie #3-6-18 https://t.co/MA9ssjEgGT
Čím se od atletiky a případného tlaku nejlépe odreagujete?
Ráda vařím, hraji si s mými malými synovci nebo chodím ven se psem, s mojí Sammie.
Jen chodíte?
Já chodím, Sammie běhá - a hodně. Ale aspoň na krátkých distancích jsem pořád rychlejší.
Vydala jste i vlastní kuchařku. Jaké máte nejoblíbenější jídlo?
Poffertjes, malé silné sladké lívance s ovocem.
V Utrechtu po vás pojmenovali most i ulici. Co ještě by tam po vás mohli pojmenovat?
Celé město? Ne, to je samozřejmě vtip. Už takhle je zvláštní pocit, když jedu na kole přes svůj most.
Plánujete už, do kolika let chcete závodit?
Zatím přemýšlím od olympiády k olympiádě. Takže teď k Tokiu. Pak se uvidí. Většina předních sprinterek je starších než já. Myslím, že mám ještě spoustu času.
