Na úterní tiskovou konferenci dorazil do hotelu Clarion v modré mikině, v puse žvýkačku. Neustále se usmíval, působil uvolněně, mile, skromně a slušně.
„Ale takový byl vždycky. Nikdy s ním nebyly problémy, nikdy se neproslavil nějakými excesy, přehnanými prohlášeními. Není velkohubý,“ říká manažer mítinku Alfonz Juck, který zná Gatlina 15 let.
Olympijský šampion z Atén v Ostravě bavil a vzpomínal, jak sem přiletěl poprvé v roce 2004.
„Když jsem v časopise viděl tu vaši skleněnou trofej, říkal jsem si, že ji musím mít. Za cílem jsem tehdy dokonce i zvracel, ale vyhrál jsem! O deset let později jsem přidal druhou a teď snad vyhraju i třetí,“ věří si.
Není primadonou, která by po organizátorech chtěla nesplnitelné.
Jediné, co požadoval, byl vlastní masér. „A to nám vzhledem k jeho věku přišlo logické. Proto jsme mu v tomhle vyhověli,“ vysvětluje Juck.
Cesta k vykoupení
Nepoznali byste na něm, čím vším si prošel.
Působí jako šťastný, pokorný a zároveň smířený muž.
Muž, který v minulosti udělal velké chyby a kterého můžete milovat, nebo taky nesnášet.
Dvakrát byl potrestán za užívání nedovolených prostředků. Nejprve mu na doping přišli v roce 2001, podruhé v roce 2006.
Tehdy měl dle pravidel dostat doživotí. Díky spolupráci s vyšetřujícím orgány se dočkal zkrácení trestu na osm let. Za dobré chování byl nakonec mimo hru pouhé čtyři roky.
Zlatá tretraSledujte od 17.30 online. |
Nyní je osm let oficiálně čistý.
Dostal příležitost vrátit se. Tak se vrátil, závodí a vítězí.
A také kráčí k vykoupení.
Od návratu v roce 2010 získal stříbro na olympiádě v Riu a loni pokazil loučení nejlepšímu sprinterovi historie Usainu Boltovi. Organizátorům mistrovství světa v Londýně tehdy způsobil noční můru, kterou si nepřáli.
„Nějak nám nezapadá do scénáře, že si nejzářivější triumf přivlastnil dvojnásobný dopingový hříšník,“ nezastíral prezident Světové atletické federace Sebastian Coe.
Vždyť tenhle padouch porazil spasitele, ke kterému atletika poslední dekádu vzhlížela.
I proto se polepšený hříšník na londýnském stadionu pochopení nedočkal. Přestože se Boltovi za cílem klaněl, publikum na něj zlostně hučelo.
KDO JE TADY KRÁL? Nezasvěceným by se mohlo vzdát, že americký sprinter Justin Gatlin (vlevo) vzdává hold novému šampionovi. Ve skutečnosti se klaní sprinterské legendě, po níž přebral korunu krále nejkratšího sprintu.
Když ho poté na tiskové konferenci nešetřili ani reportéři, nepůsobil jako čerstvý mistr světa.
Neusmíval se, spíš naopak. Hleděl do dáli, jen občas udržel oční kontakt.
Jako by ani nebyl v místnosti.
„Odpykal jsem si svoje,“ tiše odpovídal loni v útrobách Olympijského stadionu v Londýně poté, co se stal mistrem světa.
Ne, někde na jeho dopingové prohřešky nezapomněli. Z mítinků ve Velké Británii a taky z Curychu nikdy pozvánku nedostane.
„Ale jinak je to v pohodě. Každý by měl dostat druhou šanci,“ myslí si Juck. „Známe se dlouho a takové vztahy je potřeba udržovat. Kdyby měl aktuálně nějaký problém, nezvali bychom ho, ale momentálně žádný problém nemá.“
Zlaté tretře tak vlastně jen zapadl do konceptu „přivézt co nejvíc mistrů světa z Londýna“. Buď jak buď, i on do této skupiny rovněž patří.
Ať se to někomu líbí nebo ne.
Sám Gatlin ví, že nikdy nezaplní prázdné místo po Boltovi.
Možná také ví, že mu nikdy nebude definitivně odpuštěno.
I tak se v šestatřiceti chystá na olympiádu v Tokiu, kde chce ještě jednou slyšet americkou hymnu. A pokud zdraví dovolí, s kariérou se rozloučí na světovém šampionátu v Eugene v roce 2021.
„Bylo by mi už 39 let, ale Kim Collins závodil do 42. Možná to ještě zvážím,“ říká.
U domácích fanoušků by se jistě dočkal spíš potlesku než bučení.
