Na pražské Štvanici ve středu čekalo na vítězky milé přivítání. Každá z talentovaných slečen obdržela od šéfa svazu Iva Kaderky pugét, děkovný dopis a stotisícovu odměnu za vzornou reprezentaci.
Následnice Kvitové, Plíškové, Strýcové či Šafářové zprvu krapet stydlivě, ovšem postupně čím dál rozverněji odpovídaly na otázky reportérů. Pyšně pózovaly s trofejemi. Prožívaly jeden z prvních návalů slávy.
Velké malé hvězdy, jak je nazval Kaderka, se pod vedením kapitána Tomáše Josefuse na prostějovských kurtech nechovaly jako stydlivé školačky a po šesti vyhraných zápasech se staly šampionkami.
V semifinále přemohly Kanadu a ve finále USA. „Konečně jsme pohár vrátily tam, kam patří,“ prohlásila sebevědomě čtrnáctiletá Linda Fruhvirtová při slavnostním vyhlášení.
Loni těžce snášela porážku v partii o zlato. Tentokrát si triumf nechtěla nechat upláchnout. S čerstvě poraněným palcem na levačce naskakovala s Brendou, o dva roky mladší sestrou, aspoň do deblů.
Proti Američankám nastoupila i do dvouhry. Už bez dlahy, kterou o den dřív odložila, protože jí při některých úderech překážela.
Nechtěla zažít další zklamání, nestačilo jí stříbro. Za necelou hodinku smetla předtím neporaženou Clervie Ngounoueovou 6:0, 6:1 a v euforii padla na kolena.
„Zlatá medaile pro nás znamená největší odměnu, vystoupaly jsme na nejvyšší stupínek, což je něco nenahraditelného,“ řekla Linda ve středu v Praze. „Daly jsme do toho všechno. Ne každý to může říct, že je mistr světa.“
A vedle sedící kapitán Josefus přikyvoval: „Měli jsme tři špičkové hráčky. Už před turnajem jsme si vytyčili ten nejvyšší cíl a holky ho navzdory zdravotním patáliím splnily, za což si zaslouží velké poděkování.“
Kromě Lindina prasklého kloubního pouzdra na ruce se v Prostějově vynořila další mrzutost. Brenda se při finále mezi výměnami praštila o ukazatel skóre. Neobvyklý karambol na chvíli otřásl českou vírou ve šťastný konec.
„Hodně jsem se soustředila, koukala jsem na zem a najednou ucítila bolest,“ líčila samotná oběť. „Ale normálně jsem šla na return. Soupeřka mi dala eso a já teprve pak zjistila, že mám na hlavě krev.“
Nejen ona se lekla. Utkání bylo přerušeno. Seběhli se fyzioterapeut, lékař, kapitán i sestra.
„Byla jsem v šoku,“ řekla Linda.
„Bál jsem se, když se Brendiny hezké blonďaté vlasy zbarvily dočervena. Nic příjemného,“ pravil Josefus. „Linda mi stranou povídala, že Brenda vypadá jako z hororu. Ale ona se dost rychle oklepala a byla lepší hráčkou.“
Ošetření i povzbuzování zabralo. Dílo se zarputilým dívkám podařilo. A jednou by princezny Fruhvirtovy s Bartůňkovou rády zářily i mezi dospělými ve Fed Cupu.
Kdo ví? Ještě je čeká ukrutná spousta dřiny. Nicméně není vyloučené, že českému tenisu dozrává další zlatá generace.