Francie se na konci 80. let 18. století dostala do bodu zlomu. Události proudily bez kontroly, kupředu. Vznikaly spolky, lidé se začali scházet na veřejných prostranstvích, politika přestala být věcí klubů a salónů. Stala se věcí veřejnou podle starořeckého vzoru. Pád Bastily 14. července 1789 byl jen viditelným symptomem smrtelné rakoviny, která Francii sužovala dlouhou dobu.