V únoru 1919 se během třicáté schůze československého Národního shromáždění jednalo o zákonu, který omezoval politickou agitaci v kostelech. Zákon byl velkou většinou schválený, proti se vyslovilo jen 19 poslanců. Zpravodaj doktor Jaroslav Stránský opalvaně zdůraznil, že zákon nebude bránit kněžím pojednat na kazatelně také o sporných otázkách veřejných, bude-li se tak díti ve smyslu katolické dogmatiky nebo mravouky, ale nikoliv ve smyslu politickém. Poslanec a zároveň opat Zavoral potom prohlásil: „...prohlašuji jménem klubu našeho, - ale jsem jist, že také jménem veliké, největší většiny českého kleru - že také dle našeho přesvědčení politika na kazatelnu nepatří.“