V šestnácti dostal v zámoří na výběr: buď budeš u hokeje ještě studovat, nebo pracovat. Lukáši Krajíčkovi se do školy nechtělo, sotva se domluvil anglicky. A tak si zvolil brigádu na zimním stadionu za deset dolarů na hodinu. V rolbárně shrnoval sníh, na záchodech vyměňoval toaletní papír. „Nevadilo mně to. Za pět hodin denně z toho byla pěkná výplata, koupil jsem si tenisky. A když byl volný led, tak jsem si mohl přidávat v tréninku. I v posilovně, tam jsem se ale chodil jen protahovat,“ usmívá se.